Vojta Náprstek (1826-1894) vytvořil v domě U Halánků, kde jeho matka provozovala pivovar a vinopalnu, společenský salón, kde se nescházeli jen malíři, ale především čeští politici (F. Palacký, F.L. Rieger, F.A. Brauner, J. Grégr, K. Sladkovský), literáti (J. Neruda, S. Čech, J. Zeyer, J. Vrchlický, J.V. Sládek, K.J. Erben, B. Němcová), vědci (J.E. Purkyně, J. Studnička, J. Goll, M. Tyrš, T. G. Masaryk) a také cestovatelé (E. Holub. J. Kořenský, O. Feistmantel, P. Durdík, Ant. Stecker, E.S. Vráz aj.). Náprstek ač sám necestoval, byl velkým mecenášem nejen cestovatelů, ale všech, kteří v zahraničí šířili dobré jméno českých zemí. Jeho podpora krajanů zvláště v USA mu vynesla titul čestný konzul Amerických Čechů. Kontakty s Amerikou udržoval Náprstek od svého návratu z USA (1848-1857), kam se uchýlil po perzekuci za účast v revolučních bojích ve Vídni a v Praze. Po návratu domů (1858) začal budovat veřejnou knihovnu, kde se scházeli jeho přátelé. Od roku 1865 začaly knihovnu navštěvovat také pražské paní a dívky, které zde pod Náprstkovou patronací založily Americký klub dam, první český ženský vzdělávací spolek. Později se Náprstek rozhodl založit také průmyslové muzeum, což se mu podařilo díky štědrému odkazu matky až v roce 1873. V roce 1874 bylo muzeum s názvem České průmyslové muzeum otevřeno v provizorních podmínkách domu U Halánků. Sbírky neustále rostly především dary přátel, krajanů a cestovatelů a pozvolna se měnil charakter muzea z průmyslového na národopisné. Náprstek si získal velké renomé i jako pražský radní, protože jako zastánce pokrokových vynálezů (elektrické osvětlení města, zavedení plynu do domácností, moderní kanalizace a vodovod, zavedení telefonní sítě aj.) se snažil dostat Prahu na úroveň evropských velkoměst. Když v roce 1894 zemřel, byl jako zastánce v monarchii nepovolené kremace zpopelněn až v německé Gothě. Jeho celoživotní úsilí – muzeum – tak dodnes připomíná slavné i neznámé nadšence, kteří tvořili naši historii a s Vojtou Náprstkem shromáždili úctyhodné množství artefaktů dokumentujících život lidí na celém světě.
Milena Secká
-
Chodci v městské bráně
-
Chodci v městské bráně
-
Chrám mohamedánů
-
Chýše (tukuly) v lese, Kikujové
-
Chýše a přístřešek v misijní stanici, Vamba
-
Chýše mezi palmami, domorodá čtvrť v Mombase
-
Chýše náčelníka kmene Kumam (Teso)
-
Chýše pro děti ve vesnici, Ačoli
-
Chýše pro děti ve vesnici, Tobur
-
Chýše pro nemocné morem
-
Chýše se stěnami z kůlů a střechou z travin, před ní sedí žena obklopená nádobím, Babira nebo Balese
-
Chýše z rákosových rohoží před zděnou budovou
-
Chýše, špýchar a dobytek na kraji lesa, Gišu (Mugišu, Bagišu)
-
Cisterna na vodu („lejta“) tažená oslíkem
-
Dcera guvernéra anglické kolonie Zlaté pobřeží s domorodým děvčátkem u nohou
-
Deštníkové stromy podél silnice v pralese Ituri
-
Dlouhý člun s rybáři kmene Kumam (Teso) na jezeře Salisbury (dnes Bisina)
-
Dobytek pasoucí se u vesnice, Kumam (Teso)
-
Domek na kůlech na okraji vesnice
-
Domorodá vesnice skrytá mezi stromy
-
Domorodý voják (se zbraní, ale bos), v pozadí stromovité kapradiny
-
Domy na břehu moře
-
Domy na nábřeží
-
Domácí zvířectvo a náčiní mezi kopulovitými chýšemi z rákosu v černošské osadě na kraji města