KULTURNÍ DĚDICTVÍ ONLINE

Muzeum vzniklo jako soukromé zařízení Johanna II. z Lichtenštejna. Podnět ke zřízení muzea dal r. 1898 vrchní lesní rada Julius Wiehl (1847-1917), přední český odborník na problematiku lesnictví. Expoziční sbírka muzea vznikla koncem 19. století rozšířením původní přírodovědné kolekce lesnické školy o ukázky lesnického pěstitelství a lovu. Muzeum dnes představuje přehlídku vyspělé lesnické práce a ukázky lovné fauny a škůdců lichtenštejnských domén v českých zemích, v Rakousku a jinde. Muzeum zahrnuje jedinečnou sbírku ryb, obojživelníků, plazů, ptáků, savců a hmyzu, sbírku abnormalit u ptáků a savců, malou osteologickou sbírku, kolekci hnízd a vajec ptáků. Expozice domácí fauny a lesnictví je umístěna ve druhém patře barokního Martinelliho paláce. Expozice zahrnuje totální preparáty velkých a malých druhů domácí fauny - ptáky a savce, ryby, obojživelníky a plazy. Samostatný celek tvoří kolekce hmyzu v krabičkách. K nejatraktivnějším exponátům patří lovecké zbraně, včetně zabavených pytláckých zbraní a pomůcek. Expozici doplňují ukázky lidské práce související s lesnictvím, např. modely znázorňující kácení dřeva včetně ukládání do plnometrů, modely nářadí používaného při zpracování dřeva, modely posedů. Unikátní je také sada značkovacích seker z lichtenštejnských revírů a tzv. knihovna dřevin, kolekce dřevěných krabiček ve tvaru knih s plody a listy různých druhů dřevin. V expozici je zhruba 1200 exponátů. Instalace je provena převážně do dřevěných vitrín z počátku 20. století, které dnes tvoří již také téměř muzejní exponáty. Působivé jsou původní skleněné výplně historických vitrín, neboť toto sklo má se svými nerovnostmi a kazy úplně jiný charakter než „dokonalé“ sklo dnešní výroby. Hodnota této expozice tedy spočívá zejména v její celistvosti a autentičnosti, neboť její podoba se zachovala téměř nezměněná více než 100 let. V roce 2016 byla provedena reinstalace celého 2. patra zámku s tím, že návrh nového řešení expozice vycházel z myšlenky obnovy muzejního charakteru instalace, zatraktivněné současnými interaktivními prostředky. Nově je řešena podoba grafických prvků, popisek a posterů. Zásadní změnu přináší změna provozu ze skupinového na individuální typ prohlídky. Expozice je nově nasvícena umělým muzejním osvětlením. Stávající statické exponáty jsou doplněny o audiovizuální a interaktivní prvky, včetně velkoplošného promítání filmu. Zámek bude otevřen pro veřejnost v období duben – říjen od úterý do neděle. Pondělky budou zavíracím dnem. Mimo tyto měsíce bude prohlídka možná jen po předchozí objednávce (při minimálním počtu 15 lidí). Duben, září a říjen: 9.00 – 16.30 (časy začátku prohlídek: 9.00, 9.45, 10.30, 11.15, 12.30, 13.15, 14.00, 14.45 hod.) Květen a červen: 9.00 – 18.00 (časy začátku prohlídek: 9.00, 9.45, 10.30, 11.15, 12.00, 12.45, 13.30, 14.15, 15.00, 15.45, 16.30 hod.) Červenec – srpen: 9.30 – 19.00 (časy začátku prohlídek: 9.30, 10.00, 10.30, 11.00, 11.30, 12.00, 12.30, 13.00, 13.30, 14.00, 14.30, 15.00, 15.30, 16.00, 16.30, 17.00 hod.) Listopad - březen: ZAVŘENO

Nová stálá expozice Pravěk Mohelnicka, jejíž vlastní realizace v Muzeu v Mohelnici probíhala ve druhé polovině roku 2012, navazuje na bohatou stoletou tradici, které se tato věda na Mohelnicku těší. Expozice byla vytvořena z nesmírně bohatého a unikátního fondu archeologických sbírek Vlastivědného muzea v Šumperku. Kromě množství keramiky a kamenných nástrojů zaujmou i unikátní artefakty, jako například torza neolitických venuší, nádobka s lineárním písmem, náhrdelník z měděných drátků a provrtaných perel z pozdní doby kamenné nebo vzácné měděné nástroje či depoty bronzových předmětů. Expozice je svým celkovým pojetím určena nejen pro zapálené archeology, ale také pro širokou veřejnost. Otevírací doba: celoročně: úterý - neděle, 9:00 - 12:00, 12:30 - 17:00

Regionální muzeum v Teplicích navazuje na tradici sahající k roku 1894, kdy se ustavila teplická Muzejní společnost, která poprvé vystavila své sbírky 2. prosince 1897. Hlavními úkoly muzea bylo od počátku i nadále provádět vlastivědnou dokumentaci, prostřednictvím sbírek napomáhat zdokonalení úrovně keramické a sklářské produkce a zajišťovat archeologické památky. Od roku 1947 muzeum sídlí v budově teplického zámku, kde veřejnosti zpřístupňuje velké množství krátkodobých výstav, doprovodných akcí a stálých expociz z oblasti historie, výtvarného umění, uměleckořemeslné výroby, archeologie, přírodních věd, numismatiky, lázeňství a také knihovnu se speciálními fondy. Teplické muzeum pečuje o více jak milion sbírkových předmětů.

Stálá expozice Jihočeského muzea s názvem Příběh města Českých Budějovic je věnována historii této regionální metropole. Vybrané artefakty nejen dokládají bohatou a pozoruhodnou historii Českých Budějovic od doby několik tisíc let před naším letopočtem až do dvacátého století, ale svým významem přesahují rámec jihočeského a dokonce i českého regionu. Řada předmětů z období gotiky, renesance a baroka je zde vystavena vůbec poprvé, přičemž výslovně unikátní je také oddíl věnovaný židovské komunitě ve městě. Součástí prohlídky jsou rovněž audionahrávky k vybraným exponátům, z nichž se dozvíte řadu překvapivých a velmi zajímavých poznatků nejen o dějinách toho krásného a významného královského města.

Výstava Račte vstoupit do divadla vychází z polozapomenutého fenoménu inscenační praxe 19. a první poloviny 20. století, divadelních cedulí. Ukazuje jejich obsahový i formální vývoj a všechny funkce, které cedule plnily a plní: ve své době sloužily jako pozvánka na představení a často i jako umělecký artefakt, v současnosti jsou jedinečným, možná nejcennějším pramenem pro studium divadelní historie. Záznamy na nich totiž informují do nejmenších podrobností o všech základních údajích jednotlivých představení. Jedině na základě nich lze proto zpětně sestavit soupisy repertoárů divadel, přehledy inscenací, inscenátorů (režisérů, dirigentů, choreografů) či rolí herců.

Výstava proběhla v rámci výstavního cyklu Peníze v sezóně 2013-2014. Zámořské objevy přinesly do raně novověké Evropy nevídané bohatství v podobě drahých kovů, nových plodin, ale také otroků. Výstava ukázala, co vše znamenaly zámořské objevy jak pro Evropu, tak pro kolonizované země daleko za mořem. Jak se tyto dva světy střetly, prostoupily a ovlivnily, se podařilo představit na řadě vzácných exponátů ze sbírek Národního muzea i zápůjček ze zahraničních institucí. Návštěvníci tak mohli poznat dokumenty, mapy a umělecké předměty, spjaté s dobou zámořských objevů, stejně jako jejich hlavní protagonisty – mořeplavce, dobyvatele, misionáře, piráty i domorodce. Výstava proběhla od 15. 11. 2013 do 14. 9. 2014 v Náprstkově muzeu.

Po mnoho staletí víra zaujímala v lidském životě nezastupitelné místo. Osvětlovala fungování světa, nabízela stabilitu, ochranu a naději v nejistých časech. Do podoby lidové víry v našich zemích se výrazným způsobem promítlo období baroka a s ním související rekatolizace. Mariánský kult, úcta k sochám či obrazům světců a víra v zázračnou moc relikvií získávala v představách venkovského člověka další rozměr. Oficiální, církví prezentovaný výklad se zde mísil s magickým myšlením a dával vzniknout bohaté škále praktik a rituálů, které se odrážely v duchovní i hmotné kultuře našich předků. Mnohé z nich se nacházely na rozostřené hranici mezi tolerovaným a zakázaným. Výstava se snaží přiblížit pestrý duchovní svět venkovského člověka 18. a 19. století s přesahy do století následujícího. Návštěvníkům odhalí zlomek z rozsáhlé etnografické sbírky ukrývající artefakty spojené s náboženským životem komunity, ale také předměty související s každodenními činnostmi a osobní zbožností. Představeny budou rovněž magické prostředky určené k ochraně před různými druhy nebezpečí, ať už je jím požár, bouře, nemoc nebo loupežníci.

Svatba a církevní oddavky znamenaly v lidové tradici novou životní etapu mladého páru v ohledu právním, ekonomickém i náboženském. Výstava v Národopisném muzeu v Praze se zaměřuje na všechny důležité aspekty tradiční svatby na českém i moravském venkově v 19. a 20. století. Návštěvníci se mohou těšit nejen na ukázky svatebních krojů z různých regionů, ale také další předměty spjaté s řadou dnes již zapomenutých svatebních tradic a zvyků. Přijďte zjistit, co je to svatební právo, nevěstinský koláč, svatební zatahovadlo a další zajímavosti. Čas je do 31. 1. 2018.

Výstava s názvem Možné podoby knihy představuje část knižní tvorby Elišky Čabalové, která zde prezentuje jak umělecké vazby převážně současných bibliofilií, tak i některé své autorské knihy a knižní projekty. Výstava nabízí pohled na knihu z několika úhlů a přiblížuje možnosti zpracování po stránce obsahové, materiálové i řemeslné. Součástí prezentace třiceti mimořádných uměleckých vazeb jsou také dva knižní projekty. Projekt Paperbark family je vizuální hrou se slovy paperback – paperbark, kdy paperbark je výchozím materiálem pro sérii autorských knih – Knižní les, vytvořený z kůry stromu a pracující s různými knižními formáty. Projekt Tři nestoři je krátkodobým vstupem nestorů knižní vazby, Jindřicha Svobody, Jána Vrtílka a Ladislava Hodného do síně slávy Národního muzea. Jejich busty ve formě knižních objektů na vysokých mramorových sloupech budou během výstavy shlížet na návštěvníky. Díky krátkému videu budou moci návštěvníci nahlédnout do jejich hlav. Eliška Čabalová patří ke špičce české knižní vazby a tvorby autorských knih. Řadu let byla spjatá s Fakultou výtvarných umění Ostravské univerzity, kde vybudovala Ateliér obalového a knižního designu, v roce 2019 transformovaný na dnešní dobře zavedený Ateliér knižního designu a animace. Zcela originální jsou i její knižní instalace či volná grafická tvorba. Za svou práci získala mnohá prestižní ocenění a její knižní vazby vlastní nejen české, ale i zahraniční instituce. Díky intenzivní spolupráci, kdy se v roce 2009 uskutečnil první větší společný výstavní projekt, uchovává Národní muzeum v knihovních sbírkách cennou kolekci její knihařské tvorby. Během trvání výstavy proběhnou tři workshopy na téma kaligrafie, workshop nelepených knižních forem a workshop „udělej si skicák“.

Výstava Peníze se rozhodla zasadit fenomén peněz do širokých kulturních souvislostí a nebála se ukázat příznačně „obě strany mince“. Získávání i pozbývání peněz, jejich přebytek i nedostatek, využití a zneužití. Vystaveny byly nejvzácnější předměty ze sbírek Národního muzea i dalších institucí – například největší diamant v českých sbírkách nebo luxusní šperky Emy Destinové, ale i exponáty z historie platidel. Výstava proběhla od 29. 11. 2013 do 24. 8. 2014 v Nové budově Národního muzea.

Pětiletý projekt bádání a prezentace různých pohledů na kulturní dědictví Slezska se v letošním roce uzavírá výstavou, jež bude skutečně velkoryse pojatým epilogem této série. Vydejte se s námi na cestu 20. stoletím, které díky pěti tematicky odlišným částem představíme v jeho různorodosti a pestrosti. Nezmeškejte možnost připomenout si klíčové dějinné okamžiky, zakusit dramata válečných konfliktů, vychutnat plody výtvarné a literární kultury regionu a seznámit se s proměnami každodenního života jeho obyvatel. Právě v těchto souvislostech představíme návštěvníkům Historické výstavní budovy období let 1900–1989, s nezbytnými přesahy před i za tento časový interval. K vidění zde bude nejen řada unikátních exponátů z našich sbírek, ale i zápůjčky z partnerských institucí a v neposlední řadě pak také předměty, které nám někteří z vás věnovali na Sběrných dnech. Základní příběh dramatu bohatého a skutečně „neklidného“ století doplní nová instalace vybraných dílů expozice Encyklopedie Slezska. Můžete se tak těšit na představení zcela nového uspořádání části vztahující se k BYDLENÍ. Kompletní proměny se dočká například také KERAMIKA či TEXTIL, tedy fenomény, které ve sledovaném období prošly skutečně razantní proměnou. V základní části výstavy se seznámíte s idylou posledních dnů Rakouska-Uherska, nástupem komunismu a obdobím padesátých let spolu se srpnovou okupací v roce 1968, hospodářskou krizí a prvními lety samostatného Československa, ale také s každodenností v období normalizace a sametovou revolucí. Neopomineme žádnou důležitou událost, ať už se odehrála za časů květů a kaváren, nebo při budování státu, provedeme vás světem, kde se (ne)žebrá, zvoláte společně s námi, ať žije republika, a na závěr prožijete i obyčejné dny.

Výstava Spolkový život ve Slezsku seznámí návštěvníky se spolky a jejich činností ve Slezsku v celé jejich šíři a rozmanitosti. Časově zahrne především druhou polovinu 19. a první půli 20. století s důrazem na kontinuitu vybraných spolkových aktivit do dnešních dní. Velká pozornost proto bude věnována záslužným sborům dobrovolných hasičů, sportovním jednotám či turistickým nebo střeleckým spolkům. Zastoupeny budou jak české, tak německé spolky zasahující svým vlivem území českého Slezska. Z oblasti umělecké budou představeny nejen spolky pěvecké a divadelní, ale i různě zaměřená sdružení výtvarných umělců. Stranou nezůstanou ani hospodářské a profesní spolky a spolky náboženské, vědecké, vzdělávací a kulturní. Z množství dalších sdružení se zřetelným přesahem do současnosti můžeme jmenovat ještě okrašlovací spolky, spolky pro obnovu památek a spolky charitativní. Mezi zábavnými a recesistickými spolky vynikne například stolní společnost Schlaraffia. Výstavu obohatí zápůjčky z kulturních institucí v širokém okolí i od soukromých osob. Návštěvníci se tak mohou těšit například na model původní kamenné rozhledny na Pradědu nebo model Jiřího chaty na Šeráku. Výstavu je možné zhlédnout až do 24. února 2017 v Historické výstavní budově Slezského zemského muzea.

Dne 17. května 1926 se ve Vikýřovicích na Šumpersku narodil význačný sochař Juraj Hovorka. Vlastivědné muzeum v Šumperku pořádá k 90. výročí narození Juraje Hovorky výstavu, jež návštěvníkům nabízí průhled do rozmanité tvorby umělce, jenž se zejména svými exteriérovými sochařskými realizacemi zapsal nejen do současné tváře slovenského hlavního města, ale i do celkového vývoje moderního sochařství na Slovensku. Výstava představuje ukázky Hovorkových sochařských prací, kreseb, maleb či uměleckých šperků, umělcovy exteriérové plastiky připomíná několik velkoformátových fotografií. Výstavu je možno zhlédnout od 23. 9. do 13. 11. 2016 ve Výstavní síni Vlastivědného muzea v Šumperku. Více informací najdete na internetových stránkách muzea.

Výstava „Krajinou Slezska“ provede návštěvníky změnami, které krajinu v minulosti výrazně poznamenaly. V rámci projektu „Neklidné století“ se výstava zaměří především na 20. století, kdy byly změny v krajině nejmarkantnější. Zásadní vliv na obraz krajiny měl rozvoj sídel, komunikací, změny krajiny v souvislosti se zemědělstvím, lesním hospodářstvím atd. S nástupem a rozvojem průmyslu v průběhu 19. a ve 20. století jsou zásahy do krajiny obrovské a velice rychlé. Výstava se zaměří na příklady těch nejvýraznějších a nejvýznamnějších změn a zásahů do krajiny Slezska, jako jsou lomy, přehrady, velké komunikace či industrializace, která je fenoménem typickým pro část Slezska.

Země a její pán – tak se jmenuje jedna ze stěžejních výstav, kterou Slezské zemské muzeum uzavírá svůj jubilejní rok. Výstava se zaměřuje zejména na fenomén správy Slezska od středověku až do roku 1918. Ukazuje, jaký odkaz tu zanechaly nejen významné panovnické rody, ale i aristokracie, církevní představitelé a také reprezentanti měst a venkova. Hranice Rakouského Slezska se mírně odlišovaly od současného českého Slezska. Jeho součástí byla i dnešní polská část Těšínska a naopak v něm chybělo Hlučínsko. Od středověku do roku 1918 se tu u moci vystřídaly významné evropské dynastie: Piastovci, Přemyslovci, Lucemburkové, Jagellonci, Habsburkové, Hohenzollernové a Lichtenštejnové. Výstava Země a její pán je mimořádná svým nadregionálním přesahem – na 260 exponátů pochází nejen ze sbírek Slezského zemského muzea, ale také z mnoha dalších domácích i zahraničních institucí. Návštěvníci uvidí například portréty významných panovníků, mimo jiné Marie Terezie a Josefa II., knížat z Lichtenštejna (Karla I. a Karla Eusebia), vratislavského biskupa Filipa Gottharda Schaffgotsche, olomouckého biskupa Ferdinanda Julia Troyera, místodržitele řádu německých rytířů Jiřího Viléma z Elkershausenu, představitelů významných šlechtických rodů a mnoha dalších. Pozornost si zaslouží celá řada jiných pamětihodných předmětů, jako například prapor knížete Adama Václava Těšínského z roku 1605, středověká dlaždice s erbem knížete Přemysla II. pocházející z těšínského zámku nebo epitaf Václava Vlčka z roku 1681. Výstava Země a její pán potrvá až do 5. července 2015.

Spisovatel a cestovatel Archibald Václav Novák se nejvíce proslavil ve 20. a 30. letech 20. století jako autor pikantních románů a povídek z prostředí exotických zemí. Při své tvorbě bohatě čerpal ze svých zkušeností získaných při pobytu v USA a na Tahiti v letech 1919–1921 i později při cestě do jižní a jihovýchodní Asie, Číny a Japonska (1926–1927). O svých cestách Novák vyprávěl po celém Československu na mnoha oblíbených cestopisných přednáškách, doprovázeným „světelnými obrazy“ – promítáním skleněných ručně kolorovaných diapozitivů. Jak bylo v té době obvyklé, nechával si pan Novák tyto diapozitivy vyrábět na zakázku u fotografických studií. Jako předloha nesloužily jen jeho vlastní fotografie z cest, ale často si vypůjčoval i obrázky z pohlednic, knih, prospektů i časopisů. V roce 2011 získalo Národní muzeum darem rozsáhlou fotografickou pozůstalost A. V. Nováka, která jedinečným způsobem dokládá právě jeho přednáškové aktivity. Obsahuje totiž 868 diapozitivů, které doprovázely jeho přednášky. Jde o doprovod k několika přednáškám. Obvyklý počet k jednomu povídání býval 150–200 snímků, v našem případě nejsou všechny dochovány stejně. Součástí pozůstalosti je navíc 520 skleněných negativů, nebyly ale pořízeny na cestách. Jde o jakýsi polotovar pro výrobu diapozitivů, často je díky nim možné určit zdroj snímku. Naše virtuální výstava představuje výběr z doprovodu ke třem přednáškám o cestě do Asie. Ty jsou oproti jiným zachovány velmi dobře, z valné většiny i s původním řazením snímků. Kromě návštěvy Šrí Lanky a Indie, která zcela chybí, pokrývají celou trasu Novákova putování od zastávky v Barmě přes cestu Malajsií k Singapuru, návštěvu ostrova Sumatry, Vietnamu a Kambodži, zastávku v Číně i v Japonsku a nakonec návrat Transsibiřskou magistrálou.

Výstava se zaměřuje na vztah všestranného umělce Josefa Váchala (1884-1969) k okultismu a esoterice. Obsahuje výběr děl s touto tématikou, především z jeho raného období, ve stylu symbolismu a dekadence. Součástí výstavy je také představení zatím dosud neznámých Váchalových rukopisů. Organizátoři výstavy přenesli některé z Váchalových poznámek a náčrtků přímo na zdi výstavních místností ve velkém formátu a poskytli tak návštěvníkům možnost naprosto se ponořit do umělcova světa. Výstava proběhla od 17. 9. 2014 do 4. 1. v Domě u Kamenného zvonu. Navázala na ni výstava s názvem Josef Váchal: Napsal, vyryl, vytiskl a svázal, která se konala v Západočeské galerii města Plzně od 15. 10. 2014 do 1. 1. 2015. Na obou výstavách spolupracovala Knihovna Národního muzea v roli zapůjčitele vzácných Váchalových originálů.

Smrt kmotřička je zahajující výstavou cyklu Smrt, který připravuje Národní muzeum v sezóně 2014 —2015. V Českém muzeu hudby se návštěvníci mohou seznámit s tématem smrti v hudbě, literatuře, dramatu i výtvarném umění, pro které je jedním z nejsilnějších témat a inspiračních zdrojů vůbec. To, jak umělci blízké i vzdálenější minulosti nahlíželi téma smrti, nám pomáhá pochopit především jejich vztah ke světu a životu — přesně jak připomíná podtitul výstavního cyklu. Mezi vystavenými exponáty najdeme například renesanční iluminace, barokní kancionály nebo kresby umělců z koncentračních táborů.